Pizza pro bojovníky s těstem.

Konečně se mi povedla. Ne že bych ji zkoušela milionkrát, ale já s těma těstama opravdu nekamarádím, jak se to lepí, tak jsem z toho na nerva jak hysterická Maďarka s rudou hlavou, co by to nejradši mrskla do koše, ale tohle těsto, které mělo odpočívat v lednici den, já ho tam nechala dva a pak lepilo, to už mě chytal hysterák, no a trocha mouky, spousta sebeovládání, hromada lásky a má milovaná plynová trouba na max vykouzlila nebe v hubě. 

No, jak na ní : 

500 gr hladké mouky, 300 ml vody, půlku polévkové lžíce soli, čerstvého droždí (cca velikost menší olivy), cca dvě lžičky olivového oleje

Vlažnou vodu jsem si promíchala s droždím a postupně přilívala k prosáté mouce se solí. Nakonec jsem přidala olivový olej. Ještě párkrát prohnětla a dala do lednice na dva dny. 24h samozřejmě stačí. Pak jsem těsto vyklopila na pomoučený vál, rozdělila na dva kusy a rozválela co to šlo, přendala na pečící papír. Mezitím jsem rozfajrovala troubu co to šlo, no a když jsem chtěla potřít těsto domácím sugem, s kterým jsem se v létě tak pracně dělala, a ono si upšouklo, bylo jasně, že je zkvašené. Druhé to naštěstí zachránilo. Pak, už jsem jen poházela mozzarellu, olivky, já miluju kalamata. No dala jsem jak černé, tak zelené, kvalitní šunku. No co lednice dala. Ještě jsem uvažovala o gorgonzole, ale nechtěla jsem to přeplácat. Jak se říká méně je někdy více. Nakonec jsem ji pocákala trochou kvalitního oliváče, mrskla do rozžhavené trouby a po patnácti minutách s dvěma netrpělivýma nakouknutíma jsem jí vyndala, nazdobila mojí milovanou bazalkou a pak už se jen těšila orchestrem v puse a pohledem na mého spokojeného drahého. 

PS: už se těším, až jí upeču juniorovi.