Vyhořelé chuťové pohárky

Popravdě jsme chtěla psát o tom, jak miluju řízky a moje babička, jak je dělala výborné, jak jsme jim říkala jako malá "oblečené vyzlečené" a nejradši jsem měla obalené kuřecí stehno s kostí pomalu smažené a jak vždy myslím na Postřižiny, když jím řízky a vždy si musím aspoň jeden sníst jen tak. No takhle ten článek měl asi vypadat :

No proč píšu tenhle článek, ani ne proto, aby tu byl recept na řízek, ale hlavně proto, že s vámi chci podělit o lásku k tomuto jídlu. Někdo si řekne, no jo jen řízek, ale zaleží na tom, co si pod tím představí. Tenké rozmlácené maso obalené v něčem co má tohle složení (pšeničná mouka, voda, řepkový olej, droždí, jedlá sůl s jódem (jedlá sůl, jodičnan draselný), ječná sladová mouka, žitná mouka, regulátory kyselosti (octan vápenatý, octany sodné), zahušťovadlo E 412, emulgátory (E 471, E 472e), dextróza, cukr, látka zlepšující mouku kyselina L-askorbová). A nebo s láskou naložené plátky masa v mléce, jak to dělávala moje babička, obalené v domácí strouhance, v nejhorším případě od vašeho pekaře a osmažený na pánvičce a ne ve fritéze, kde se předtím smažilo už sto padesát jídel. A proto si řízek prostě v restauraci nedávám, nechutná mi tam, ale samozřejmě, co vám na to řekne většina Čechů: sto lidí sto chutí.

Jedna z prvních fotek .-)

Pak jsem sklouzla k potřebě vám napsat toto : Trošku to zní jak kázání s tím HŘÍCHEM :D

No škoda, že u nás je poznamenána většina našich spoluobčanů chutí glutamátu, dochucovadel a podobně. Nalévat si maggi do polévky ještě než jste jí ochutnali není ani HŘÍCH ale hloupost. Vařit z kečupu, taveného sýru a učit to další není ani HŘÍCH ale hloupost. Sypání instantní jíšky do výborného základu není HŘÍCH ale hloupost. Házení bujónu do tři hodiny taženého vývaru je velká hloupost a těch hloupostí by se našlo. Nevím, zda je to tím, že máme hodně hloupých lidí, bez urážky vždy musí být hloupí, aby byli i chytří .-) nebo je to malou sebe láskou k sobě, že do sebe jsme schopni nacpat takového sajrajtu nebo snad zvykem z minulého režimu, který se s některými táhne už spoustu let. Nebo jedno s druhým?

Jedna z prvních fotek .-)

A na závěr z toho vylezlo tohle to:

No rozhodně je velká škoda, že se tihle lidé nevezmou za ruku a neukáže se jim, že to jde i jinak, a že to chutná i jinak, a že to nestojí víc, a že vyjetím ze starých kolejí i zmoudří. Ono je někdy těžké přiznat si, že ten babiččin guláš nebyl nejlepší a že jde udělat lépe, a že tím, že to vyzkouším třeba 5x jinak, tak na to přijdu. Ono je obecně těžké si říct, že něco dělám špatně. A od toho se toho možná dost odvíjí i ve stravování.

Jedna z prvních fotek .-)

Tak na to prosím myslete, až budete slyšet "sto lidí, sto chutí" a třeba se někoho zeptejte: "jde to i lépe?"