Smažené koule v trojobalu s batátovým pyré

 Pro někoho delikatesa a někdo by je ani nepozřel. Na toto jídlo mám dvě vzpomínky. Ta první, jako dítě jsem je jednou ochutnala a moc mi to nejelo, a druhá vzpomínka, možná si někteří vzpomenou na balzám na vlasy z býčích koulí . 

No ale abych se vrátila k těm jedlým - onehdy jsme jeli k mojí mamče do Prahy na návštěvu a jelikož v době Covidu není kam zajít, tak jsme se kochali památkami (jako malá jsem vždycky chtěla být v Praze turista ) no a taky jsme objeli pár koštovacích dobrot, zašlo se na Vinohradech na ,,Kus koláče'' (kdo milujete máslo, máslo a zase máslo, tak tam musíte zajít)

pokračovalo se na Smíchově horkou čokoládou v ,,Ellory Café'' (orgasmové pití),

pak nákup v řeznictví a uzenářství U Arbesa, kde jsme objevili náš býčí úlovek, 

procházka pokračovala přes starou Prahu a končilo se na Národní třídě v Creme de la creme (miluju mango a marakuju, ááá ).

Na druhý den jsme se vraceli s plnými bříšky domů a s námi i naše delikatesa. 

A jak na ně: není ani moc co psát: na noc jsem je uložila do mléka, někdy je třeba je očistit, tyhle nebylo třeba. Na druhý den jsem je nakrájela na plátky, osolila a obalila klasicky v trojobalu (tady všechny prosím, nekupujte si hnusnou strouhanku, když už kupovanou strouhanku, tak aspoň od pekaře). Jako přílohu jsem zvolila batátové pyré, ale ani to stejně ničemu nepomohlo, chudák přítel to jídlo fakt nedal. Zde je důkaz. :D

 Ne že by mu to nechutnalo, pár jich i snědl, ale po chvíli měl v sobě blok a už do sebe nic nenasoukal. Zato já, odpůrce jater, ledvinek a podobných vnitřností jsem si pošmákla a to mi chuťově přišly dost podobné játrům, až na to, že v nich nebyla ta železitá chuť, kterou vážně nemusím. Takže asi tak o koulích, příště se těším na další výzvu, snad si pochutnáme všichni😅😀.