Sapa Praha

Návštěva Pražské Sapy

Celkem zklamání. O tom, jak to tam nelahodí oku, nic neni útulné, zvelebené, nikde nejsou ceny, a u každého druhého obchodníka je arogance hlavní prioritou, psát nebudu, ale jídlo nás taky moc nenadchlo. Jako první jsme si řekli, že si dáme bagetu banh mi

---

a tu skoro prázdnou chudinku za 60,-kč, co jsme dostali, byla fakt zoufalost,

tak když hlad nepřešel, šli jsme na údajně nejlepší kachnu v Praze Dung lien a masíčko bylo dobré,

čekala jsem, že se bude rozpadat, jak se o něm básnilo, no špatné nebylo, ale co mi teda vůbec nechutnalo, byl vývar ke kachně, už bych si jí znovu nedala.

Je pravda, že je to věc chuti. No a co mě uplně odrovnalo, byl Bánh cuốn.

Komentář ( V malém bistru s názvem Phuong Phuong si dáte jediné a upozorňuji, že silně návykové jídlo. Slečny z Viet Food Friends nám jednou říkaly, že když se holka v Čechách naučí svíčkovou, může se vdávat. A u nich to samé platí u Bánh cuốn. Jsou to totiž "palačinky" z jemného rýžového těsta, které se natírají ve vrstě na papír nad páru a tak se vaří. Poté se plní nudlemi, mletým masem a houbami. Zde obdržíte celkem 7ks posypaných smaženou cibulkou, k tomu vlažnou sladkokyselou omáčku a vietnamskou sekanou Chả lụa,na stole najdete vždy misku s čerstvými bylinkami, pokrájenými citrony a čili papričkami. To vše naházíte do omáčky, namáčíte rolky a spokojeně konzumujete.) No tak naše Bánh cuốn nebylo vůbec plněné ani hioubama a ani masem a nálev, v kterém se měla máčet, byl masakr, tuhle srandu si můžete dát za 100,-.

Po třech hodinách uchození ( protože nikde nic nemůžete najít, značení neexistuje) celkem hladoví, jsme narazili na usměvavou Vietnamku v průchodu, která dělala výtečné smažené koule na sladko a na slano, tak před touto paní smekám, sice mastné, ale výtečně dochucená dobrota .-)

No a na závěr se nám díky asi 5 lidem naskytla možnost najít i čerstvé bylinky, sice nikde nebyly ceny ani názvy, ale prodával je aspoň moc milý pán .-).